A právě toto slovo si vybral brněnský muzikant Luboš Javůrek jako základ názvu, když v polovině osmdesátých let zakládal novou kapelu. Bosé chodidlo zdánlivě trčící z plakátu do prostoru bylo ostatně jakýmsi prvním logem skupiny. Od začátku šlo o sestavu folkovou, i když míra elektrifikace kapely se postupně měnila. Luboš už byl v době jejího vzniku uznávaným hráčem na foukací harmoniku, jeho služeb ve studiu nebo jako hostujícího muzikanta využila celá řada nejslavnějších písničkářů naší scény (mj. J. S. Lenk, P. Lohonka – Žalman, později i Vlasta Redl a další). Luboš ale hledal i prostor pro sebevyjádření jako autor melodií, kytarista a zpěvák, a v Bokomaře jej našel. Skupiny s divným názvem si publikum všimlo během první sezóny její existence a následovaly úspěchy v rámci festivalu Porta, dostatek klubového hraní a především další a další Lubošovo hledání. Luboš si byl vědomý toho, že nikdo nemůže umět všechno, a po zralé úvaze se rozhodl oslovit několik v daném žánru ceněných textařů, což mu zaručovalo dobrou řemeslnou úroveň a pestrost textů. (M. Illa, M. Jablonský, J. Brabec, R. Filipová a jiní)

Svou první desku Okno do ulice vydala skupina u firmy Monitor v roce 1992. Následovaly v ročních až dvouletých odstupech tituly Muž za rohem, Všehochuť a Bokomarie. Všechny byly uvítány kladně jak odbornou kritikou, tak posluchači, Bokomarie se dokonce ve výroční anketě časopisu Folk&Country umístily v roce 1996 na třetím místě v kategorii Deska roku, mezi novinkami Karla Plíhala a Jaromíra Nohavici.
V téže době už vykrystalizovala i současná sestava skupiny, Javůrkovo hledačství a experimentování přineslo ovoce v tom, že se mu podařilo obklopit sestavou šikovných a pracovitých muzikantů, pročistit styl skupiny, který je nyní založen na perfektních instrumentálních výkonech hráčů především na strunné nástroje, přičemž konkrétní barva hudby se mění volbou různých druhů kytar, mandolín a podobně. Zvuk pak doplňují i flétny, akordeon a další střídmě volené prostředky.

Není divu, že se Bokomara stává jednou z kapel, jejichž jména pořadatelé prestižních přehlídek na plakátě píší velkými písmeny, a které v žánru patří do oné pomyslné první ligy. V současné době skupina dokončila práce na svém v pořadí již pátém albu, které by mělo spatřit světlo světa v létě roku 1998.

Jiří moravský Brabec pro bulletin Horácký džbánek 1998