Posledním významějším muzikantem, který do Bokomary v této první etapě přišel, byl Karel Macálka (klávesy, kytara, zpěv, t.č. v kapele Vlasty Redla každý den jinak). Definitivním úspěchem Bokomary bylo asi vítězství v Autorské Portě 1991 (za píseň Něco o ČSFR dvojice Javůrek/Brabec v podání kapely a první písnička na sampleru Porta 90 (live nahrávka písně Zbojník téže autorské dvojice). Důležité asi bylo, že Luboš Javůrek si jako jeden z prvních autorů – interpretů na folkové scéně uvědomil, že publikum ani tak nezajímá, jestli je kapelník autorem celého repertoáru, jako spíš jeho kvalita a po zralé úvaze se rozhodl pro spolupráci s několika textaři. Jinak v té době většinou folkové kapely hrály písně, které celé vznikly v tvůrčí dílně skupiny, případně zhudebněnou poezii, jejíž poetika má přece jen jiná pravidla než písňový text. Prvním textařem skupiny a na čas i konferenciérem jejích vystoupení se stal brněnský textař Miroslav Illa, řečený Myšák. Dalšími trvalými spolupracovníky se stali textující novináři Milan Jablonský z Prahy a Jiří moravský Brabec (z Brněnska – Kuřim, ale jeden čas pracující v Ostravě). K tomuto mužskému triumvirátu později přibyla i Renata Černá (předchozí příjmení, které můžete najít na deskách Filipová a Kravková), ale okruh tvůrců, především textařů Bokomary, je ještě širší.


Pět desek Bokomary
Svou první desku Okno do ulice vydala skupina u firmy Monitor v roce 1992. Základním triem na ní je sestava Luboš Javůrek, Ivo Cirbus a Borek Nedorost (klávesy, vystřídal Karla Macálku, muzikant s praxí v rockových skupinách i v kapelách pro divadelní inscenace muzikálů). V té době se Bokomara pro větší koncerty doplňovala i o rytmickou sekci (Petr Přibyl – baskytara, Tomáš Pogo Rechtořík – bicí) z muzikantů s bohatou zkušeností z rockových sestav. Na desce si zazpíval i Karel Macálka a jako host Iva Košacká, v té době výrazný ženský vokál (skupina Mascara). Deska byla přijata kladně a její prodejnost byla velmi dobrá. Vyšla v době, kdy se měnilo vybavení domácností hudební technikou, proto jako jediná vyšla v trojkombinaci LP, MC a CD. Vše ostatní už nemělo vynilovou formu a vycházelo jako MC a CD. Častá spolupráce s rockovými muzikanty byla v té době všeobecným trendem, který ale u Luboše vycházel z jeho přirozeného cítění. Dá se ale říci, že počátek devadesátých let u nás byl na folkové scéně érou nástupu folkrocku, který vytlačoval akustické podoby folku spíš na okraj žánru nebo přímo na trampská pódia.

V roce 1994 skupina Bokomara vydává druhé album Muž za rohem, které natočila pro brněnský label FT Records, a ten je licenčně poskytl znovu firmě Monitor-EMI. Album zastihlo skupinu v době odchodu většiny dosavadních členů a nástupu nových, takže bylo vlastně poslední možností zachytit nejdůležitější písně dosavadního repertoáru ve věrné podobě. V té době z kapely odchází Ivo Cirbus i Borek Nedorost a po necelých dvou letech i zpěvačka Věra Horká (ex Kamelot). Naopak Luboš Javůrek věrný svému neutuchajícímu hledačství v té době zkoušel už hrát s brněnským nadaným konzervatoristou Martinem Adamusem (baskytara -ten si pak našel profesionální uplatnění především v ostravských divadlech) a především s Michaelem Vašíčkem (kytara), který se do budoucna stane vedle Javůrka druhou nejdůležitější osobností kapely. V době vydání Muže za rohem už Luboš Javůrek zkouší dvě různé formace. Jedna ještě přitvrzuje folkrockovou línii (s javůrkem ji tvoří dva hráči brněnského metalového Titaniku sólový kytarista Žoro Enčev a baskytarista Milan Hanák). Tato sestava dostává pro odlišení označení Heavy nebo Zlá. Druhou, Hodnou neboli Light projdou kratičce Jiří Topol Novotný, Lucie Nováková, Lukáš Rusek, Aleš Král (vesměs mladí muzikanti hrající v různých brněnských folkových uskupeních) nebo houslista Luboš Krobot (HB stop, Hunting) a trvale v ní zakotví nakonec dvojice Michael Vašíček a zpěvačka Jana Radová. Na třetí desce Bokomary Všehochuť se objevují obě sestavy, ale právě práce na ní uvrdí Javůrka, že podnětnější je sestava akustická a do budoucna se rozhodne pro ni. Jinak na Všehochuti (Ji-Ho-Music 1995) jako hosté účinkuje i základ Cimbal Classicu a v jedné písni i dechovka.

Od roku 1991 vznikají písně na dlouho připravované monotematické album Bokomarie (výhradní textař Jiří Brabec) a to je v roce 1996 realizovánu ve studiu Karla Plíhala a pod jeho hudební režií a vychází ve vydavatelství Folk&Country. V té době prochází Bokomara poslední velkou proměnou své historie. Luboš Javůrek po výrazných změnách v osobním životě definitivně opouští Brno a odchází natrvalo do vesnického domku v Kobeřicích poblíž Brna, kde má dostatek klidu na zkoušení, a kam za ním jezdí i Michael Vašíček, hrající jinak v kapele dalšího obyvatele téže vísky – Vlasty Redla, jedné z nejvýznamnějších osobností české folkové éry druhé poloviny devadesátých let. Vedle Jany Radové se objevuje flétnistka Petra Olexová a na čas i nestor v kapele František Linhárek (baskytara, ex Poutníci Brno). A když těsně před vydáním Bokomarií Jana Radová oznamuje, že z osobních a rodinných důvodů nemůže se skupinou absolvovat koncertní vystoupení, nahrazuje ji Petra Šany Šanclová, která si kupuje domek v téže vísce. Bokomarie se stávají významným úspěchem skupiny, právě písně z nich jsou osou pozdějšího televizního profilu skupiny Přeludy Bokomary (režisér Vladimír Merta, 1998) a v anketě čtenářů časopisu Folk&Country je deska vyhodocena jako druhá nejlepší za rok 1996 v republice.
Příchod Petry Šanclové je pro kapelu dalším významným ziskem. Petra je nesmírně pracovitá talentovaná atraktivní dívka, která v uznávaném kytaristovi Michaelu Vašíčkovi najde dobrého partnera a učitele, velice se zlepšuje ve hře na kytaru, ale i další nástroje a postupně zvládá mandolínu, flétny (takže odchod Petry Olexové se na zvuku kapely téměř neprojeví), akordeon. Jisté potíže s termínovými kolizemi Bokomary a Redlovy formace KDJ řeší Luboš javůrek přijetím baskytaristy Tomáše Vunderleho (ex Corpus delicti). Má tak vedle sebe tři universální muzikanty, kteří si v jednotlivých písních vyměňují role sólových a doprovodných muzikantů a kapela je schopna hrát i bez Michaela Vašíčka. Ten se ale kromě přímého interpretačního podílu stává důležitým i aranžérsky, zatímco autorský podíl Luboše Javůrka zůstává zachován. Aranže skupiny se pročišťují a dýchá z nich muzikantský nadhled a pohoda. V klidu domácího prostředí tak vznikne zatím poslední pátá deska skupiny Obratník Raka (FT Records 1998), potvrzující vysokou úroveň skupiny. Ta ostatně v současné době velice často koncertuje, objevuje se v televizních pořadech a vykazuje trvale vysokou oblibu u posluchačů.