Dnes večer lásko nejdu zrovna nikam
Musím si spočítat co už se nevrátí
Když přijdeš nezvoň já se nezamykám
To mají ve zvyku jenom bohatí

Mně patří jedno okno do ulice
Ve kterém sleduju kam se žene svět
Co vidím schovám ve svý harmonice
Jednou Ti o tom snad budu vyprávět

O lidech ve frontě na dobrý skutky
O vlídným úsměvu co už se nenosí
O nářku rozbitý telefonní budky
O smůle co se mi lepí na šosy

A taky o štěstí jak je kdo chápe
O holkách který se moc rychle rozdaly
Občas je zasvědí duše pod mejkapem
Jenže svět kvůli nim sotva zpomalí

 Tak vidíš lásko už mi bylo třicet
A pořád zůstávám jednou z mnoha nul
Mám jen to svý okno do ulice
špehýrku na život co mně uhranul

Sám stojím ve frontě na dobrý skutky
S úsměvem který se dávno nenosí
Občas dám korunu do rozbitý budky
A sám se smůle svý lepím na šosy

Možná si po štěstí pokaždý šlapu
Když spávám s holkama co už se rozdaly
Jenomže pořád mám duši bez mejkapu
Třeba svět kvůli mně jednou zpomalí